Je čas zničit naše nepřátele (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, z roku 2001, z anglického originálu Time To Blast Our Enemies.

Dobrý den. Ve světě se dějí zajímavé věci. Chci vám popsat některé z nich, propojit je a učinit několik předpovědí. Začněme Austrálií.

Policie v Sydney, největším městě Austrálie, se potýká s novým problémem. Skupinové znásilňování mladých bílých dívek gangy nebělošských přistěhovalců. Za poslední dva roky bylo v předměstích Sydney uneseno více než 70 bílých dívek ve věku od 13 do 18 let, které byly vystaveny mimořádně brutálním skupinovým znásilněním.

Četnost znásilnění roste a šíří se ze Sydney do dalších australských měst. Při incidentu před třemi týdny v Guildfordu, předměstí Perthu, čtvrtého největšího města Austrálie na druhé straně kontinentu od Sydney, až dvě desítky mužů unesly mladou dívku na školním dvoře a opakovaně ji znásilnily, než jí na nahé tělo načmáraly proti-bílé slogany. Všechny oběti byly bílé a všichni násilníci byli neběloši.

Policie odmítá poskytnout konkrétní informace a uvádí pouze, že členové gangů jsou původem ze Středního východu. Přestože bylo zatčeno několik pachatelů, policie je pesimistická, pokud jde o potlačení tohoto jevu nebo alespoň jeho zpomalení. Tvrdí, že se jedná o „kulturně institucionalizovaný problém“, což znamená, že skupinové znásilňování žen a dívek, které nejsou pod ochranou silného muže, je v zemi původu pachatelů tradiční.

Skupinové znásilňování nechráněných žen je v Blízkém východě a obecně mezi semitskými národy institucí. Policie se zdráhá zakročit proti gangům znásilňovačů ze strachu, že bude obviněna z rasového profilování, což je stejné obvinění, které paralyzovalo policii v Americe. Místo toho, aby australská policie podnikla agresivní kroky proti skupinám přistěhovalců z Blízkého východu, k nimž znásilňovači patří, plánuje „sociální výzkumný program“, který má tento jev lépe pochopit.

Jižní Afrika má podobné problémy s gangovými znásilněními. Znásilnění bylo vždy kulturně institucionalizováno mezi černochy v celé Africe, včetně Jižní Afriky. Novým aspektem znásilnění je to, že nyní jsou jako oběti stále častěji vybírány bílé ženy, zatímco během apartheidu byly z tohoto činu vyňaty, protože černochové se obávali agresivního zásahu policie a extrémně přísného trestu za znásilnění bílé ženy.

S černou vládou to již neplatí. Černí policejní úředníci v Jižní Africe dokonce s pobavením sledují stížnosti bílých žen na znásilnění. Jižní Afrika se stala hlavním městem znásilnění na světě, s více nahlášenými znásilněními na obyvatele než jakákoli jiná země, podle Interpolu.

Jižní Afrika má také nejrychleji rostoucí míru infekce HIV na obyvatele. Mezi černochy v Africe je rozšířené přesvědčení, že AIDS mohou vyléčit sexem s ženou, která touto nemocí není nakažena. Věří, že sex s neinfikovanou ženou vyžene nemoc z jejich těl do těl žen.

Proto vyhledávají velmi mladé dívky, pravděpodobně panny, a tedy neinfikované, aby je znásilnili. Vyhledávají také bílé ženy, mezi nimiž je míra infekce jen zlomkem míry mezi černými ženami. Rasová nenávist také hraje roli v rostoucím počtu případů skupinového znásilnění bílých žen v Jižní Africe.

Jean Saul žije se svým manželem nedaleko Johannesburgu. Nedávno do jejich domu vtrhli čtyři černoši, ozbrojeni zbraněmi je okradli a pak paní Saulovou i jejího manžela svázali na postelích. Paní Saulovou nazvali bílou děvkou a jejímu manželovi řekli: „Máme AIDS a znásilníme ti ženu.“

Poté ji všichni čtyři znásilnili a donutili jejího manžela, aby se díval. Podle výpovědi paní Saulové, cituji: „Jeden z černochů vstal na postel a močil na nás, prostě nás oba pomočil.“ Francie a Švédsko zažívají rostoucí vlnu skupinových znásilnění mladých dívek nebělošskými přistěhovalci.

Ne černochy, ale ve Švédsku lidmi ze Středního východu a ve Francii severoafričany. Stejně jako v Austrálii se i ve Francii a Švédsku policie zdráhá tvrdě zakročit proti gangům znásilňovačů, jednoduše proto, že všichni znásilňovatelé jsou neběloši. V Anglii jsou v současné době nejproblémovějšími přistěhovalci Asiaté, většina z nich pochází z indického subkontinentu.

Před dvěma měsíci jsem s vámi hovořil o ničení, které asijské gangy páchají v severní Anglii. Konkrétně jsem hovořil o asijských nepokojích v Oldhamu, o útocích asijských gangů na bělochy. Nepokoje pokračují, především proto, že policie odmítá proti výtržníkům zasáhnout.

Masmédia v Anglii se snažila svalit vinu za nepokoje na rasismus bělochů. A pod vládou Tonyho Blaira, který je britskou verzí Billa Clintona, se policie v Anglii bojí obvinění z rasového profilování stejně jako policie v Americe. Minulý měsíc zasáhly dosud nejtěžší nepokoje asijských gangů v Anglii město Bradford nedaleko Leedsu.

Obchody bílých majitelů v Bradfordu byly vypleněny a zapáleny. Dva bílí muži byli pobodáni a více než 200 policistů bylo zraněno. Byl zničen nebo odcizen majetek bílých v hodnotě stovek milionů dolarů.

A co Amerika? Letos jsem s vámi několikrát hovořil o nepokojích černochů v Seattlu a Cincinnati. Poukázal jsem na to, že během nepokojů v Seattlu během karnevalu Mardi Gras policie stála stranou a odmítala zasáhnout, zatímco gangy černochů řádily v převážně bílém davu, bili, okrádali a kopali jednotlivé bělochy, převážně mladé ženy, a zabili jednoho mladého bělocha, který se pokusil pomoci mladé ženě, kterou srazili na zem a kopali ji černochové. Policie vysvětlila, že se zdržela zásahu, aby nevyprovokovala ještě horší násilí.

Ve skutečnosti, jak se později ukázalo, se policie bála obvinění z rasové diskriminace, protože kdyby zatkla pachatele, téměř všichni zatčení by byli černochové. Jak se každý z nás naučil z televize, černochové nejsou náchylnější k násilným trestným činům než běloši, takže zatýkání více černochů než bělochů během nepokojů je jasným důkazem rasismu policie. Při černošských nepokojích v Cincinnati v dubnu policie také přihlížela, zatímco černochové vytahovali bělochy z aut a bili je, rabovali obchody, zapalovali budovy a chovali se tak, jak je jejich zvykem.

Černochům jako záminka pro nepokoje v Cincinnati posloužila střelba na černošského zločince, na kterého bylo vydáno 14 zatykačů a který prchal před policií. Média v Cincinnati udělala velký rozruch kolem toho, že uprchlý zločinec nebyl v té době ozbrojen. Titulky hlásaly, že neozbrojený černošský mladík byl zastřelen bílými policisty, a policie i bílí politici města se stali zbabělými.

Ve snaze odvrátit obvinění z rasové profilace zatkli mladého bělocha, který během nepokojů hodil cihlu na černocha, a obvinili ho z trestného činu z nenávisti. Jednalo se jistě o první obvinění z trestného činu z nenávisti, které bylo vzneseno v souvislosti s nepokoji v Cincinnati, a pokud je mi známo, také o jediné. Během nepokojů volali rozzuření bílí občané z okolí Cincinnati do rozhlasových talk show a ptali se, proč policie odmítá zatknout černošské výtržníky, kteří vytáhli z auta bílou ženu a brutálně ji zbili a kopali.

Televizní kamery to zachytily, ale policie to ignorovala. Bílý starosta Cincinnati Charlie Lukens se zjevně bál, že pokud by policie zasáhla proti výtržníkům, aby zachránila bílé oběti, mohli by být zastřeleni další černochové a média by z toho vinila jeho. Odmítl kritizovat černošské výtržníky.

Zúčastnil se pohřbu zastřeleného černošského zločince a jeho řešením, jak zabránit dalším nepokojům, bylo, cituji: „Musíme se zabývat širšími problémy rasismu a ekonomické integrace v naší komunitě.“ Konec citátu. Po dubnových nepokojích a slabé reakci cincinnatské policie se počet násilných trestných činů ve městě astronomicky zvýšil.

Od nepokojů došlo k 74 střelbám, zatímco ve stejném období loňského roku jich bylo 9. Všichni střelci v 74 střelbách od dubna byli černí, až na jednoho. A zatímco počet násilných trestných činů výrazně stoupl, počet zatčení v Cincinnati klesl o více než 50 %.

Starosta Lukens zjevně doufá, že se mu podaří vyhnout se dalším nepokojům černochů a dalším obviněním z rasové diskriminace ze strany médií. To, co nyní dělá, aby omezil násilnou kriminalitu v Cincinnati, je nábor více černých policistů. Věří, že rozmanitější policejní sbor povede k nižší kriminalitě, nebo alespoň k menší kritice ze strany médií.

Tento druh reakce bílých politiků na obvinění médií z nedostatečné citlivosti vůči černochům nebo jiným nebělochům není omezen pouze na Cincinnati. Říkají bílým policistům, aby byli na černochy všude mírnější. Na svém stole mám článek z Fox News z minulého týdne, z 27. července, s titulkem, cituji: „Policisté v Seattlu se obávají obvinění z rasové profilace a omezují zatýkání menšin“.

Mám také podobný článek, který vyšel v Seattle Times o měsíc dříve. Článek má titulek „Ostražití vůči obviněním z rasismu, policie v černých čtvrtích dívá se jinam“. 

Cituji několik řádků z článku. Policisté v ulicích tomu říkají různě. Depolicing, selektivní nezasahování, taktické odstoupení. Dokonce si z toho dělají legraci a říkají si turisté v modrém.

Mnoho policistů, kteří se obávají, že budou označeni za rasisty nebo rasové profilovače, říká, že se zdržují nebo obcházejí příležitosti k zastavení černých podezřelých nebo k jejich zatčení. Je to skutečné, děje se to, řekl Eric Meikle, který je 17 let policistou v Seattlu. Parkování pod stinným stromem a luštění křížovky je skvělou alternativou k tomu, aby vás označili za rasistu a táhli vás k vyšetřování, před komisi, FBI a prokuraturu a nakonec k soudu.

Stejný policista ze Seattlu popsal nedávný incident, při kterém zastavil auto, které jelo nebezpečně. Řidič vypadal, že je pod vlivem kokainu, neměl řidičský průkaz ani doklady od auta. Meikle řekl, že za normálních okolností by řidiče na místě zatkl.

Ale řidič byl černoch, a tak Meikle zaváhal. Místo toho, aby ho okamžitě zatkl, vrátil se do svého policejního vozu a zkontroloval poznávací značku v policejní databázi. Ukázalo se, že auto bylo odcizené.

Ale v tu chvíli už černý řidič ujel. Řekl jsem, že všechny tyto věci spojíme a vyvodíme z nich nějaké závěry. V každé z situací, které jsem vám popsal, jsou bílí muži v defenzivě.

Bílí muži myslí a chovají se jako ženy. Bílí muži se tak bojí kritiky, tak se bojí, že je nazvou rasisty, že neochrání sebe, své ženy ani své komunity. Nechali se zatlačit do pozic, které jsou stále méně a méně obhajitelné.

Například Austrálie bývala bílou zemí, a to jak duchem, tak fakticky. Vláda měla politiku bílé Austrálie. Imigranti z nebělošských částí světa prostě nebyli přijímáni.

Tak to Australané chtěli a vláda jim ráda vyhověla. Na konci 60. let však Židé, kontrolovaná média, křesťanské církve a levicové prvky v Labouristické straně začaly spolupracovat na dlouhodobé protirasistické propagandistické kampani v Austrálii. Jednalo se o stejný druh propagandistické kampaně, která byla použita k změkčení Jižní Afriky předtím, než byla předána černé vládě.

Vzorec byl následující: rasismus je strašná věc a měli byste se stydět, pokud máte rasistické city. Nepovolit Asiatům a lidem ze Středního východu imigrovat do Austrálie je rasistické, nebo v Jižní Africe je rasistické nepovolit černochům volit. Pokud tedy jste pro zachování bílé Austrálie, jste hrozný člověk a měli byste se stydět.

Nebo pokud jste bílý Jihoafričan a nechcete, aby černá většina volila, jste hrozný člověk a měli byste se stydět. V polovině 70. let měla kampaň na Australany takový vliv, že se báli protestovat, když vláda opustila politiku bílé Austrálie a otevřela brány asijským a blízkovýchodním imigrantům. A na počátku 90. let byli bílí Jihoafričané natolik zastrašeni antirasistickou propagandou ve své zemi, že byli připraveni spáchat kolektivní rasovou sebevraždu, než aby byli považováni za rasisty.

V roce 1991 opustili systém apartheidu. A v roce 1993 se v podstatě dohodli, že předají vládu nad svou zemí černé většině. Souhlasili s tím, že černochům umožní volit, aby je lemmingové v jiných zemích nepovažovali za rasisty.

Když se pod vlivem asijské imigrace začaly zhoršovat sociální podmínky v Austrálii a stoupat kriminalita, vláda prosadila všeobecné odzbrojení bílého obyvatelstva. Vláda, média i církve prohlašovaly, že pokud nikdo nebude mít střelnou zbraň, všichni budou v bezpečí. A zženštilá, vymytá populace se bránila jen minimálně.

Ano, ano, chtěli se cítit bezpečněji. Chtěli být milejší. Zbavme se těch hrozných střelných zbraní.

V roce 1997, tedy před pouhými čtyřmi lety, byly všechny soukromé střelných zbraně v Austrálii zabaveny vládou. Od té doby došlo v celé Austrálii k 45% nárůstu ozbrojených loupeží. Ve státě Victoria vzrostl počet vražd spáchaných střelnými zbraněmi o 300%.

To proto, že asijské gangy stále mají své zbraně, ale běloši ne. Je opravdu těžké soucítit s bílými Australany a bílými Jihoafričany. Svou vlastní hloupostí a slabostí si své současné problémy způsobili sami.

Když se muži začali chovat jako ženy, stalo se právě toto. Když se bílí muži nechali oklamat a začali se cítit provinile a bránit své přirozené, zdravé rasové city, stalo se právě toto. Vzpomínám si, co se stalo v Jižní Africe před několika lety.

Křesťanské církve tam organizovaly obrovské demonstrace proti apartheidu. Židé samozřejmě číhali v pozadí a tahali za nitky, ale v popředí byli bílí křesťané, kteří bojovali za konec apartheidu. Byli to křesťanští duchovní, kteří z kazatelen odsuzovali rasismus a volali po bratrství mezi rasami.

A bílí ovce to hltali. Pamatuji si, jak jsem viděl mladé bílé ženy, krásné, prázdné bílé ženy, jak pochodují v těchto demonstracích ruku v ruce s černochy. Bílé ženy byly tak pyšné na to, že jsou ideologicky módní, že jsou politicky korektní, a jejich muži, jejich otcové, jejich manželé, jejich bratři je nechali chovat se takhle, raději než riskovat, že budou sami považováni za rasisty.

A tak jsou nyní módní bílé ženy v Jižní Africe znásilňovány a nakaženy virem AIDS, a jejich zbabělí muži jsou nuceni se na to dívat. Hloupost a slabost. Hloupé ženy a slabí muži.

Ale není to tak, jak se chová většina našich lidí všude, včetně Spojených států? Není to tak, jak se většina našich lidí chovala vždy? Není to důvod, proč Židé tak milují masovou demokracii a ve svých médiích ji vychvalují do nebes? Pro nás ve Spojených státech je snadné kroutit hlavou nad hloupostí a slabostí Australanů a Jihoafričanů. Je snadné říci Australanům, že jste měli vládu ve stylu Billa Clintona a Tonyho Blaira, vládu, která se starala o rebelující příjemce sociálních dávek a o ty nejhorší ovce. Jak se tedy můžete divit, že vaše vláda opustila politiku bílé Austrálie a nyní vítá rostoucí příliv nebělošských přistěhovalců do vaší země? Asijští přistěhovalci budou novou voličskou základnou vašich politiků.

A rozhodně si nemůžete stěžovat, že nyní nemáte žádné zbraně, abyste ochránili sebe a své ženy před těmito přistěhovalci. Tak jste se báli být politicky nekorektní, že jste vládě bez boje dovolili zabavit vaše střelné zbraně. Teď dostáváte, co si zasloužíte.

Je pro nás snadné říkat to o Australanech a říkat ještě tvrdší věci o Jihoafričanech. Jak může být někdo tak hloupý, že nechá většinu voličů ve své zemi stát se nebělochy a očekává, že jejich vláda je bude i nadále chránit a udržovat civilizované standardy? Je snadné říkat tyto věci, protože situace v Austrálii a Jižní Africe se zdá být tak odlišná od naší. Je pro nás trochu těžší kritizovat lidi v Anglii za to, že nechávají Asiatům vyvolávat nepokoje a ničit jejich města.

Situace v Anglii je trochu podobná tomu, co jsme zažili v Seattlu a Cincinnati. Ale víte, situace v Austrálii se ve skutečnosti tolik neliší od té naší, jak bychom si možná rádi mysleli. Naše vláda je stejně demokratická, stejně zkorumpovaná a postoje a názory našich lidí jsou stejně náchylné k manipulaci médii.

Kdysi jsme tu měli také imigrační politiku pro bílé Američany. Pod tlakem židovských médií a křesťanských církví byla tato politika po druhé světové válce opuštěna. Nyní se naše vláda ani nesnaží kontrolovat naše hranice.

Více se zajímá o to, aby se mestici proudící z Mexika neztratili v arizonské poušti a netrpěli horkem, než o to, aby je udržela venku. Americká pohraniční stráž plánuje instalovat v poušti speciální signalizační stanice, aby nelegální přistěhovalci, kteří se ztratí na cestě na sever, mohli zavolat o pomoc. Tuto zprávu jsem se dozvěděl z reportáže Associated Press z 28. července z Tucsonu v Arizoně, která leží na mém stole.

S takovým uvažováním naší vlády bude naše situace za pár desítek let velmi podobná té, v níž se dnes nacházejí bílí obyvatelé Jižní Afriky. V zemi budeme mít nebělošskou volební většinu a vládu složenou z většiny nebělochů, kteří se budou bavit našimi voláními o pomoc stejně jako černí policisté v Jižní Africe, když si tam bílé ženy stěžují na skupinové znásilňování černochy. A stejně jako Australané nebudeme mít zbraně, abychom mohli bránit sebe nebo své ženy.

To je směr, kterým se ubírá celý bílý svět. To, co se nyní děje v Austrálii a Jižní Africe, je pro nás jasným varováním. Toto varování nám však k ničemu nebude, pokud neuděláme něco se svým základním problémem.

Tím základním problémem je pokračující programování našich životů masovými médii ovládanými Židy. Dokud budou Židé, kteří ovládají americká masmédia, moci dál učit naše ženy, že dovádění s černochy je módní, a dokud budou moci dál učit naše muže, že být považován za rasistu je o něco horší než smrt, nebudeme schopni uniknout budoucnosti, kterou pro nás mediální magnáti naplánovali. Věřte mi, že naše ženy jsou stejně pošetilé a naši muži stejně slabí jako v Austrálii a Jižní Africe.

Je zavedena vládní struktura, která zničí naši rasu a naši civilizaci, a pánové masových médií jsou u řízení této struktury. Zda je na vrcholu této struktury demokratická nebo republikánská loutka, je zcela jedno. Musíme začít tuto strukturu rozebírat.

Musíme jí hodit klíč do soukolí. Musíme strhnout a vyhodit ty, kteří tahají za nitky v Hollywoodu a New Yorku, jinak jsme ztraceni. Děkuji, že jste dnes byli opět s námi.