Podvracení svobody (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce, z roku 2001 z anglického originálu Subverting Freedom.

Dobrý den. Dnes bych chtěl znovu hovořit o rostoucí hrozbě pro naši svobodu v Americe. V každé bílé společnosti vždy existovali lidé, kteří si cenili svobody více než pohodlí a bezpečí, a lidé, kteří si cenili pohodlí a bezpečí více než svobodu.

Někdy je těch prvních více, jindy zase těch druhých. Když jsem o tomto tématu mluvil v minulosti, charakterizoval jsem milovníky svobody jako mužské a milovníky bezpečnosti jako ženské. Protože za přirozených podmínek jsou muži trochu více ochotni riskovat a zkoušet nové věci a chtějí si nechat otevřené možnosti.

Také se více zajímají o obecné principy. Ženy se zase více zajímají o bezpečnost domova a krbu. To samozřejmě neznamená, že i ten nejodvážnější a nejzásadovější muž se nezajímá o bezpečnost nebo pohodlí, nebo že i ta nejdomácnější žena se nezajímá o principy.

Je to jen tak, že v průměru jsou muži více orientovaní na svobodu a ženy více na jistotu a pohodlí. S měnícími se časy a mravy se však mění i míra, do jaké muži svobodu cení. V Americe před 226 lety prohlásil Patrick Henry: „Dejte mi svobodu, nebo mi dejte smrt.“

Tím si získal obdiv svých spoluobčanů a souhlas většiny z nich. Dnes by mnoho Američanů zpochybňovalo jeho duševní zdraví a více lidí by se mu smálo nebo ho vysmívalo, než aby s ním souhlasilo. Tato změna je částečně důsledkem dysgenické imigrační a reprodukční politiky v minulém století.

Je však spíše důsledkem liberální výchovy dětí v méně maskulinním, méně náročném sociálním a občanském prostředí. A existuje ještě jeden velmi důležitý důvod pro znehodnocení svobody v poslední době. Je jím propaganda masových médií.

Média pilně pracovala na podkopání oddanosti Američanů určitým konkrétním svobodám. Například svobodě držet a nosit zbraně. Zároveň překroutila a předefinovala celý význam svobody a v Americe kultivovala více ženské ideologické klima.

Před šedesáti lety Franklin Roosevelt značně zmátl pojem svobody v povědomí veřejnosti, když za svobody označil pohodlí a bezpečnost a povýšil je na úroveň svobody slova a svobody náboženského vyznání. Do svého výčtu takzvaných čtyř svobod zahrnul svobodu od nouze a svobodu od strachu, za což ho mediální magnáti milovali. Od té doby dělají vše, co je v jejich silách, aby dále překrucovali významy a prohlubovali zmatek, takže dnes lze průměrného gaučového povaleče nebo fotbalovou maminku snadno přesvědčit, že pohodlí, tedy svoboda od nouze, a bezpečnost, tedy svoboda od strachu, jsou skutečně svobodami ve stejném smyslu jako svoboda projevu, svoboda shromažďování, svoboda náboženského vyznání, svoboda sebeobrany a svoboda od nadměrného zasahování vlády.

Opravdu jsem se setkal s ženami i muži, kteří vážně obhajovali názor, že svoboda projevu musí být vyvážena pohodlím v podobě svobody od špatných pocitů způsobených necitlivou poznámkou jiné osoby. Tito gaučové povaleči a fotbalové maminky argumentují, že ano, máme svobodu projevu, a to je důležité, ale nemůžeme dovolit, aby lidé říkali nebo psali věci, které urážejí jiné lidi, věci, které zraňují city jiných lidí. Většinou se jedná jen o naivní snahu o dobrý pocit.

Tyto fotbalové maminky a gaučové povaleči mají velmi mlhavé představy o pojmech jako svoboda a z televize převzali přesvědčení, že opravdu existuje právo cítit se dobře. Představte si, kde bychom dnes byli, kdyby Američané ve Valley Forge v zimě roku 1778 věřili, že mají právo na pohodlí a že toto právo je stejně důležité jako právo na svobodu od nadvlády cizí vlády. V posledních několika stoletích jsme nejen fyzicky a morálně změkli, ale také jsme trochu změkli v hlavě.

Ale nejde jen o gaučové povaleče. Existují i chytřejší lidé, jejichž názory nejsou vůbec mlhavé, ale kteří také nenávidí a bojí se našich představ o svobodě. Radikální feministky, militantní homosexuálové a mnoho vůdců různých rasových menšin chápou nejistotu své současné pozice.

Chápou, že velmi pohodlná a zmatená bílá společnost, která nyní toleruje jejich výstřelky, může jednoho dne ztratit trpělivost, zejména pokud jim někdo vysvětlí, o co jde. Chápou, že by mohli velmi rychle přijít o všechny své nepřirozené výsady, pokud by někdo veřejnosti vysvětlil, co jejich chování způsobuje naší společnosti. Cítí se velmi nejistí a velmi nepohodlně, když mě například slyší mluvit proti vládou nařízeným sexuálním a rasovým kvótám.

Když zesměšňuji myšlenku, že Amerika potřebuje více rozmanitosti, více žen-stíhacích pilotek nebo více haitských či mexických imigrantů, rádi by mě umlčeli. Bojí se, že je ostatní lidé uslyší a začnou přemýšlet. Když v jedné ze svých relací řeknu, že společnost je smrtelně nemocná, když se její občané učí, že není nic špatného na tom, když se muži líbají a osahávají na veřejnosti, tito lidé začnou kázat o nenávistných projevech a požadovat zákony, které mě umlčí.

A spousta gaučových povalečů a fotbalových maminek je připravena se k nim přidat, protože byli médii a školami, zejména pokud navštěvovali vysokou školu nebo univerzitu, podmíněni k tomuto postoji. Radikální feministky, homosexuálové a militantní příslušníci jiných ras si v 60. letech vybudovali oporu na fakultách a ve vedení univerzit a od té doby se rozšířili do té míry, že jsou arbitry politické korektnosti téměř na všech univerzitách v Americe. To vše je dost špatné.

Na jedné straně jsou vlivné pozice v našich školách a vládě obsazeny různými podivíny a nebělochy, na druhé straně je tu obecná měkkost a zmatenost našeho obyvatelstva. Ale co je ještě mnohem horší a nebezpečnější, je kampaň dobře organizovaných a finančně silných židovských nátlakových skupin, která má za cíl podkopat legislativní orgány a orgány činné v trestním řízení, zatímco Židé a média pokračují v měknutí veřejnosti. V současné době probíhá silná snaha o zrušení naší Listiny práv, kousek po kousku, přímo i nepřímo, a je úspěšná.

Víte, už jsem s vámi mluvil o židovské a liberální kampani za přijetí dalších zákonů proti takzvaným zločinům z nenávisti, a to jak na úrovni států, tak na federální úrovni. Tato kampaň pokračuje prostřednictvím skupin, jako je Anti-Defamation League of B'nai B'rit, které předkládají zákonodárcům všude své takzvané vzorové návrhy zákonů proti zločinům z nenávisti a lobují za jejich přijetí. A nejde jen o Anti-Defamation League, ale i o další židovské organizace, jako je Southern Poverty Law Center, a nejrůznější ad hoc skupiny.

A vzhledem k tomu, jak se politici v dnešní době chovají, mají tyto židovské skupiny alarmující úspěchy. Zákonodárci, kteří složili přísahu, že budou hájit a bránit Ústavu proti všem nepřátelům, zahraničním i domácím, ochotně podkopávají Ústavu, pokud jim to zajistí přízeň Židů. Bez mrknutí oka přijmou zjevně protiústavní zákony, pokud jim za to Anti-Defamation League poplácá po hlavičce.

A mohu vás ujistit, že i zjevně protiústavní zákony, které by nikdy neměly obstát u soudu, jsou nebezpečné. Zaprvé, některé z nich u soudu obstojí, protože soudy samy jsou zkorumpované. Ale i když nejsou vymahatelné, zastrašují lidi.

Žádný rozumný člověk nechce být obviněn ani podle zákona, který je tak zjevně protiústavní, že žádný soud ho neuzná, protože by ho mohly zruinovat soudní výlohy spojené s dokazováním jeho protiústavnosti. Alespoň existují v Americe některé více či méně mainstreamové skupiny, které jsou stejně jako já silně proti celé koncepci zákonů o zločinech z nenávisti, i když z jiných důvodů. A tyto skupiny nepochybně poněkud zpomalily tempo, jakým je Ústava podrývána.

Mohly by udělat mnohem více, kdyby se tak nebály, že budou označeny za nenávistné nebo antisemitské za to, že se odvážily zaujmout politicky nekorektní postoj. Židé však prosazují svou kampaň za podkopání Ústavy na více než jedné úrovni, přičemž využívají svá média k přesvědčování veřejnosti, že s více zákony proti zločinům z nenávisti bude každý bezpečnější a spokojenější, a lobují u politiků za přijetí těchto zákonů. Zároveň vyvíjejí obrovské úsilí, aby infiltrovali a podkopali orgány činné v trestním řízení.

A v tomto posledním úsilí, které je v některých ohledech nejnebezpečnější ze všech, proti nim nestojí žádné mainstreamové skupiny. Funguje to takto. Média v určité oblasti, řekněme v Arizoně nebo v Michiganu, zvyšují povědomí veřejnosti o hrozbě terorismu.

Židé přesvědčí jednoho ze svých oblíbených nežidovských politiků v dané oblasti, aby promluvil o nutnosti být připraven na tuto novou hrozbu. Politik poskytne televizní rozhovory a velmi vážně hovoří o nedostatečné připravenosti policie a dalších vládních orgánů. Státní a místní policejní orgány se začínají obávat, že budou obviněny, pokud neudělají něco, čím prokáží, že berou hrozbu terorismu vážně.

Ve skutečnosti je terorismus pro ně zcela nová věc. Nikdy o něm příliš nepřemýšleli. Nevědí o něm vůbec nic.

Hádejte, kdo přichází na pomoc? Úředník Anti-Defamation League (Ligy proti pomluvám) nebo jiné židovské organizace navštíví šéfa státní policie a přivede s sebou člena izraelské tajné policie Mossad. Oba Židé řeknou šéfovi státní policie, že vědí všechno o terorismu a teroristech a že se s ním chtějí podělit o své informace z humanitárních důvodů a kvůli veřejné bezpečnosti. Šéf policie jejich nabídku rád přijme a jsou zorganizovány školicí semináře.

Židé vyprávějí policejním úředníkům o terorismu, zejména o teroristech, o tom, jak rozpoznat teroristu a na jaké znaky se zaměřit. Obvykle si ironii situace ani nežidovští policisté neuvědomují. Mossad je organizace, která se zabývá státem podporovaným terorismem.

Páchá teroristické činy ve větším měřítku než jakákoli jiná organizace, včetně skupiny Usámy bin Ládina. Její agenti se vkrádají do hotelových pokojů lidí v jiných zemích a pod jejich postele umisťují rádiem ovládané bomby. Umisťují bomby do telefonů lidí. Umísťují bomby do aut. K vraždám používají exotické jedy.

Před několika lety byli v Jordánsku zadrženi dva agenti Mossadu, kteří se pokusili zavraždit islámského náboženského vůdce, kterého neměli v lásce, tím, že mu při míjení na chodníku v Ammánu vstříkli jed do ucha.

A tito profesionální vrazi a teroristé údajně učí naše policisty, jak rozpoznat teroristy. Představte si, že by policie najala mafii, aby ji učila o organizovaném zločinu a jak s ním bojovat. Myslíte si, že by mafiánští instruktoři přizpůsobili svou výuku tak, aby policii poskytli pouze informace, které by mafii neublížily? Myslíte si, že by mafie mohla zkusit využít policii pro své vlastní účely, místo aby byla veřejně prospěšná a skutečně pomáhala policii v boji proti organizovanému zločinu? Není překvapivé, že to, co se naši policisté o terorismu a teroristech dozvídají z tohoto vztahu s Židy, je poněkud jednostranné.

Není překvapivé, že se policie dozvídá, že teroristé jsou pravděpodobně islámští extremisté nebo, ještě pravděpodobněji, bílí rasisté. Není překvapivé, že se dozvídají, že bílí rasisté a bílí vlastenci, vlastně jakékoli skupiny nebo jednotlivci, kteří nejsou politicky korektní, by měli být pečlivě sledováni, protože by mohli být teroristy nebo se jimi stát, pokud se demografické a sociální podmínky v zemi budou dále zhoršovat. Lidé, kteří jsou proti přílivu nebělošských imigrantů do země, lidé, kteří jsou proti neustále se zvyšující diverzitě v Americe, by se mohli stát násilnými, mohli by se uchýlit k terorismu, pokud vláda neudělá něco pro kontrolu imigrace.

To je jen začátek tohoto znepokojivého vztahu mezi naší policií a Židy. A když mluvím o Židech, nemyslím tím jen Anti-Defamation League, Southern Poverty Law Center a Mossad. Toto pokračující podvracení naší ústavy, tento útok na naši svobodu, podporuje také židovská komunita, židovský kmen jako celek.

Podporují ji židovští šéfové masmédií i židovské nátlakové skupiny. Samozřejmě existují individuální výjimky. Je několik Židů, kteří z toho či onoho důvodu odmítají kráčet v šiku s ostatními členy kmene.

V dřívějším pořadu jsem vám vyprávěl o Normanu Finkelsteinovi, který ve své knize The Holocaust Industry (Holocaustový průmysl) odhaluje podvody a lži židovských médií a dalších Židů, kteří lhali a zveličovali židovské ztráty během druhé světové války, aby získali ekonomické a politické výhody pro své židovské soukmenovce. Navzdory Finkelsteinovu nesouhlasu zůstává podvod s holocaustem židovským podvodem, protože ho podporují téměř všichni Židé, nejen Simon Wiesenthal, Elie Wiesel a několik dalších profesionálních holocaustových podvodníků. Diskutovali jsme s vámi o odhaleních Roberta Friedmana o židovském původu takzvaného ruského organizovaného zločinu v jeho knize Red Mafia.

Ale navzdory Friedmanovu odhalení prakticky všichni Židé v kontrolovaných médiích nadále předstírají, že členové organizovaných zločineckých gangů, které přišly do Ameriky z bývalého Sovětského svazu, jsou Rusové, a ne Židé. A existuje několik jednotlivců židovského původu, kteří se otevřeně vyslovují proti kampani za zavedení zákonů proti zločinům z nenávisti a proti svobodě projevu. Varují, že tato kampaň ohrožuje naše nejzákladnější svobody.

Jedním z nich je Matt Hintoff, Žid, který pracuje pro židovské noviny Village Voice a má vlastní novinový sloupek. Hintoff se již léta vyjadřuje proti ohrožování svobody slova a nyní se ozývá proti kampani za trestné projevy, kterou prosazují jeho židovští soukmenovci. Hintoff samozřejmě nemluví o židovské kampani, ale přesně o to jde.

Jsem rád, že Hintoff alespoň vystupuje proti zákonům o trestných činech spáchaných projevem, ale je fakt, že člověk nemůže opravdu pochopit, o co jde, pokud tuto kampaň nevidí jako židovskou a neví, jak zapadá do dlouhodobých židovských cílů. A proti této kampani nelze účinně bojovat, pokud není člověk ochoten bojovat proti Židům jako celku. No, já jsem vám říkal, že výuka orgánů činných v trestním řízení o terorismu ze strany Anti-Defamation League je jen začátek.

Poté, co si židovské organizace vybudovaly úzké vztahy s policejními útvary po celé zemi, začaly se prezentovat jako odborníci na legislativu týkající se zločinů z nenávisti, která je pro většinu příslušníků bezpečnostních složek stejně nová a podivná jako terorismus. Židé přesvědčují policisty, že zločiny z nenávisti a zločiny spáchané na základě nenávistných projevů jsou věcí budoucnosti. Pokud chcete zůstat v budoucnu na správné straně médií, budete trávit mnohem méně času honěním lupičů a násilníků a místo toho budete zatýkat pachatele zločinů z nenávisti a zločinů spáchaných na základě nenávistných projevů.

Musíte vědět, jak je rozpoznat. My vás to naučíme. A Židé je to učí.

V Phoenixu v Arizoně má policejní oddělení speciální jednotku pro zločiny z předsudků, zárodek myšlenkové policie. Ačkoli policisté v Phoenixu zatím nemají pravomoc zatýkat lidi za vyjadřování politicky nekorektních myšlenek, vedou oficiální policejní záznamy, tzv. informační karty, o lidech, kteří byli zaslechnuti při výrokech, které by mohly být později použity jako důkaz proti nim, pokud by byli někdy obviněni z trestného činu z nenávisti. Například bílý muž nahlásí policii v Phoenixu, že byl právě přepaden a okraden na ulici dvěma nelegálními přistěhovalci z Mexika.

Zatímco policie zapisuje jeho výpověď, řekne: „Rád bych viděl, jak všechny ty mokré zadky seberou a zastřelí.“ Informační karta s touto poznámkou se zařadí do policejních spisů. O dva roky později se tentýž bílý muž dostane do rvačky s Mexičanem a zbije ho.

Došlo k trestnému činu z nenávisti? Oddělení pro trestné činy z nenávisti najde ve svých spisech dva roky starou informační kartu a na jejím základě obviní bělocha z trestného činu z nenávisti, za který mu hrozí dvojnásobný trest než za prosté ublížení na zdraví. A Phoenix rozhodně není jedinou komunitou, kde Židé přesvědčili místní policii, aby začala shromažďovat důkazy o tom, co si lidé myslí, aby je později mohli stíhat. V Laguna Beach v Kalifornii policejní náčelník Jim Spine vybízí občany, aby policii hlásili jakékoli, cituji, „nenávistné komentáře“, jak to nazývá náčelník, které zaslechnou.

Lidé, kteří se vyjadřují nenávistně, mají větší sklon k násilným činům, a proto je sledujeme, řekl náčelník reportérovi Orange County Register. A nemusím vám říkat, kdo přesně radí šéfovi, co je to nenávistný komentář. Takové věci se dějí po celé Americe a jejich počet rychle roste.

Celý smysl vymáhání práva se mění. Policie dříve chránila normální, zákonů dbalé občany tím, že zavírala násilné predátory. Dnes v mnoha městech to policie dělá méně, protože se bojí obvinění z rasismu nebo rasového profilování, protože násilní predátoři jsou nepřiměřeně často jiné než bílé rasy.

Policie místo toho tráví čas sledováním, shromažďováním informací a v některých případech zatýkáním bílých mužů, kteří jsou podezřelí z politicky nekorektních postojů a myšlenek. Jak jsem vám již řekl dříve v tomto vysílání, existují dva hlavní důvody této transformace. Jedním z nich je obecná feminizace Ameriky, posun od občanů milujících svobodu k občanům milujícím pohodlí a bezpečnost.

Druhým důvodem je záměrná subverze v obrovském měřítku, v níž největší roli sehrála kontrola masových médií a židovské nátlakové skupiny. Pokud má Amerika přežít déle, musí její občané opět začít více cenit svobodu než pohodlí a bezpečnost. Než však k této změně postoje dojde, musí být zlomen vliv Židů na masmédia a politický proces v Americe.

A než se tak stane, musí Američané, kteří stále milují svobodu, najít odvahu promluvit a obvinit ty, kteří podvrací jejich zemi. Hněv rozhodně roste. Vztek roste.

Ale spolu s hněvem musí růst i porozumění a odvaha. Děkuji, že jste dnes byli opět s námi.