Rychle a zběsile (Dr. Pierce)

Dr. William Luther Pierce z roku 2001 z anglického originálu Fast And Furious.

Dobrý den. Minulý týden jsem poskytl rozhovor anglické rozhlasové stanici v Teheránu. Pořad se jmenoval The Islamic Voice of Iran (Islámský hlas Íránu).

Mluvili jsme o řadě věcí, včetně návštěvy Ariela Sharona v Bílém domě, která se v té době konala, a o popularitě prezidenta Bushe. Íránský reportér se mě zeptal, zda Bush přijme rozumnější proamerickou politiku na Blízkém východě, nebo zda bude i nadále plnit příkazy Izraele na úkor amerických zájmů, tak jako to dělala Clintonova administrativa. Samozřejmě jsem mu vysvětlil, že v tomto ohledu není mezi republikány a demokraty žádný rozdíl.

Oba tančí podle not, které jim zrovna hrají Židé, a George Bush by se neodvážil neuposlechnout Židy o nic víc než Bill Clinton. Řekl jsem íránskému reportérovi, že mezi Republikánskou a Demokratickou stranou jsou jen malé rozdíly, přičemž demokraté se trochu více přiklánějí k sociálnímu státu a republikáni trochu více proklamují věci jako vojenskou připravenost a produkci energie, ale že v opravdu podstatných otázkách, jako je imigrace, rasová politika, kontrola médií a zahraniční politika, obě strany dělají, co se jim řekne, a Židům neodporují. Íránci to bylo těžké pochopit.

Pokud by jedna strana, demokraté, byla ovládána Židy a podporovala židovské zájmy, pak by jistě existovala druhá strana, pravděpodobně republikáni, zastupující zájmy amerického lidu. Nechápal, jak mohou Židé, kteří tvoří pouze 2,5 % obyvatelstva USA, ovládat celý politický proces a zejména diktovat zahraniční politiku USA na Blízkém východě, bez ohledu na to, kdo je v Bílém domě a která strana ovládá Kongres. A co těch zbývajících 97,5 % obyvatelstva? Ti také mají své zájmy a mohou volit.

Proč jejich zájmy nepodporuje žádná politická strana? Potíže, které měl můj íránský respondent s pochopením fungování americké politiky, mají dvě stránky. Jednou z nich je dominantní vliv masových sdělovacích prostředků, které jsou z velké části v rukou velmi malé židovské menšiny, na veřejné mínění a postoje, na masovou kulturu a na politický proces. V Íránu má při utváření veřejného mínění mnohem větší význam tradice.

Írán je navíc mnohem homogennější zemí, alespoň v kulturním a náboženském smyslu, než Spojené státy. V Americe média do značné míry odloučila lidi od jejich tradic a kulturních a náboženských kořenů a nahradila je hollywoodskou trash kulturou a náhražkovými tradicemi. Média mají stále větší vliv na veřejné mínění ve všech vyspělých zemích, bezpochyby i v Íránu.

Nikde však tento proces nebyl tak důkladný a destruktivní jako ve Spojených státech. Druhou překážkou porozumění je rafinovanost a nepřímost, kterou používají šéfové médií k dosažení svých cílů. Téměř nikdy neútočí přímo na tradice nebo hodnoty hostitelské populace.

Hledají konflikty, rozpory, neřesti, pokrytectví nebo slabosti a využívají je k tomu, aby se uchytili. Poté použijí jeden aspekt populárního přesvědčení nebo tradice k podkopání jiného. Například se prohlásí za zastánce fair play a poté přesvědčí veřejnost, že fair play vyžaduje, aby při stanovování imigrační politiky nebylo rozlišováno mezi Asiaty a Evropany.

Řeknou nám, že pokud pustíme do Ameriky Angličany, Němce a Švédy, nebylo by spravedlivé bránit vstup Vietnamcům, Číňanům a Pákistáncům. Nebo budou hrát na averzi průměrného Američana vůči vládní interferenci do jeho soukromých záležitostí, aby prosadili myšlenku, že homosexualita je stejně normální jako heterosexualita a že ani vláda, ani jednotlivci by mezi nimi neměli rozlišovat. Co lidé dělají ve své ložnici, je jejich věc.

Vláda by proto měla vyžadovat, aby pronajímatelé, zaměstnavatelé, skauti a všichni ostatní zacházeli s homosexuály stejně jako s heterosexuály. Je to trochu nelogické, ale média jsou velmi úspěšná v používání takových nelogických argumentů k ovlivňování veřejného mínění v celé řadě otázek. A protože média jsou schopna tak silně ovlivňovat veřejné mínění, všichni politici, republikáni i demokraté, tančí podle jejich not.

Politici chápou, že malá židovská menšina, která tvoří pouze dvě a půl procenta populace, má díky své kontrole nad médii nejvýznamnější vliv na vnímání veřejnosti, vládní politiky a samotných politiků, a tudíž i na výsledek voleb. Z tohoto důvodu se každý může spolehnout, že politika George Bushe vůči Izraeli bude taková, jakou si Židé přejí. Každopádně, i když jsem to svému íránskému vyšetřovateli vysvětlil tak jasně, jak jsem mohl, myslím, že mi opravdu nevěřil.

Byl připraven přijmout fakt, že Židé mají velmi špatný vliv na americkou politiku na Blízkém východě, ale nemohl přijmout fakt, že díky své kontrole nad masovými sdělovacími prostředky a zábavou učinili celou myšlenku masové demokracie irelevantní a bezvýznamnou. Nemohl přijmout myšlenku, že stranická politika v Americe se stala pouhou hrou, která má udržovat prostý lid v nevědomosti o tom, co se skutečně děje a kdo řídí zemi. Věděl, že Židé jsou špatní, ale nedokázal pochopit, že nejmocnější země světa, ekonomicky i vojensky, je tak zcela v jejich zlovolném sevření.

A když se opravdu snažím vžít do situace Íránců, je pro mě těžké tomu uvěřit. Pouhé 2,5 % populace, historicky opovrhovaná a nenáviděná skupina, která byla vyhnána ze všech zemí Evropy, a není jediný mainstreamový americký politik, který by se jim odvážil postavit. Malá, uzavřená skupina, která má v hrsti mocný americký národ, případ, kdy ocas vrtí psem.

Jak to dělají? Nezdá se to možné. Samozřejmě, že je to možné, a já vám řeknu, jak to dělají. Dělají to pomocí obrazů a mýtů.

Dělají to tím, že ovládají vnímání, které má většina lidí o světě kolem sebe. Židé vytvářejí mýty o tom, jak svět vypadá, a pak vytvářejí falešné obrazy, které odpovídají těmto mýtům. A tyto mýty a falešné obrazy světa promítají do myslí svých hostitelů.

Uvedu vám konkrétní příklad. Universal Pictures vydalo nový film. Jmenuje se Rychle a zběsile.

Je to film určený pro bílé teenagery. Film, který má za cíl vštípit jim určitý obraz světa a vštípit jim mýtus o tom, jak svět funguje. Je to film o moderních městských teenagerech.

Konkrétně o pouličních gangách v Los Angeles, autech a pouličních závodech. To se může zdát neškodné, ale pouliční závody jsou jen trik, na který se vkládá poselství. A tím poselstvím je, že svět je multikulturní a že je to dobře.

Je dobré nežít v bílém světě s bílými přáteli, bílými vzory, bílými hodnotami, bílými normami a tradicemi. To je nudné. To není cool.

Poselství je, že na tom, že jste bílí, není nic zvláštního. Poselství je, že pokud jste bílí, měli byste se stýkat s černochy, Asiaty a míšenci. Měli byste se chovat jako neběloši, mluvit jako oni, oblékat se jako oni, být jako oni.

To je cool. To je sexy. To dělají všichni, kdo jsou opravdu cool.

A když máte chuť na sex, prostě sáhnete po tom, kdo je nejblíž. Vůbec nezáleží na tom, jaké je to rasa. Pokud jste bílá holka, je obzvlášť cool mít sex s černochem, Asiatem nebo míšencem.

To je nejviditelnější poselství filmu, ale ve skutečnosti je to víc než to. Film ve skutečnosti neříká, že rasa nezáleží, že jsme všichni stejní, že kultura nezáleží, že všechny kultury jsou rovnocenné. Film říká, že běloši by se měli stát nebělochy, protože neběloši jsou lepší.

Kulturní prostředí filmu není bezrasové, ani není trochu z toho a trochu z toho. Kulturní prostředí je černé. Kultura je hip-hop.

Hudba je hip-hop. Styl oblékání, s volnými kraťasy a ostatním, je hip-hop. Je černý.

To je svět, do kterého by se měli bílí teenageři začlenit, svět, kterému by se měli podřídit. Bílí teenageři přece ve skutečnosti tuto zprávu neberou vážně, nebo ano? Ano, bohužel, mnozí z nich ano. Film Rychle a zběsile přitahuje větší divácké davy než jakýkoli jiný film, který Hollywood v této sezóně vyprodukoval.

Za prvních deset dní vydělal 78 milionů dolarů. Bílí teenageři se na něj hrnou více než na jakýkoli jiný film. Přitažlivost spočívá samozřejmě v akci, pouličních závodech a vzrušujících automobilových kaskadérských kouscích.

To je trik, který je přitahuje. Ale to není poselství. Poselství, které je samozřejmě podprahové, tedy zamýšlené změnit vnímání světa dětmi na podvědomé úrovni, je přesně to, co jsem právě popsal.

Je cool být součástí hip-hopové kultury. Je cool být multikulturní. Je cool nechovat se jako běloch, nemyslet jako běloch a nebýt běloch.

To je poselství, a je to židovské poselství. Židovské ve své koncepci, židovské ve své propagaci, židovské ve svém genocidním záměru. Myslíte si, že si to vymýšlím? Přečtu vám úryvek z článku o filmu, který vyšel v sobotním vydání Los Angeles Times.

Cituji: „Hollywood byl ohromen, když akční film pro mládež Rychle a zběsile předběhl konkurenci a stal se filmem číslo jedna. S relativně neznámým obsazením Latinoameričanů, Asiatů a Afroameričanů, velkou dávkou vysokorychlostních honiček a hip-hopovým soundtrackem film překonal všechna očekávání“. Úspěch tohoto filmu pro teenagery však není tak překvapivý, když se podíváme na mladé davy, které se hrnou do kin v ultra volných kraťasech, s šátky omotanými kolem hlavy a těly pokrytými tetováními a piercingem. Vzhled těchto mladých diváků odráží multietnickou směsici herců na plátně.

Hollywood se rád chlubí tím, že je v kulturním vývoji napřed, ale s loňskou drzá komedií o soupeření bílých a černých roztleskávaček Bring It On, která vydělala 68 milionů dolarů a zimním filmem Save the Last Dance, který se zabývá kdysi tabuizovaným mezirasovým randěním a jen v Severní Americe vydělal více než 90 milionů dolarů, se studia teprve začínají vyrovnávat s barevně slepou povahou dnešní generace MTV. Rob Cohen, režisér filmu The Fast and the Furious, řekl, že film nejen odráží dnešní multikulturní mládežnickou kulturu, aniž by na ni záměrně upozorňoval, ale také zobrazuje, co se ve skutečnosti děje. Když film vstoupil do kin, přilákal diváky všech ras, řekl Cohen.

Průzkumy provedené v kinech, kde se film Rychle a zběsile promítal, ukázaly, že 50 % diváků byli běloši, 24 % Hispánci, 10 % černoši a 11 % Asiaté. Podívám se na to a říkám si: „Páni, to je přesně to, o čem mluvím,“ řekl Cohen. Film Rychle a zběsile, který přilákal mladé diváky po celé zemi a stal se letním popcornovým hitem, vydělal za necelé dva týdny odhadem 78 milionů dolarů a směřuje k výdělku přes 100 milionů dolarů. Konec citátu. 

Chtěl bych zdůraznit několik věcí z toho, co jsem vám právě přečetl, kromě toho, že režisérem filmu je Žid Rob Cohen a studio je Universal Pictures, které vlastní Žid Edgar Bronfman. Za prvé, všimněte si, že pan Cohen si je velmi dobře vědom rasového podtextu svého filmu.

To je vše, o čem mluví, ne o závodních kouscích. A všimněte si, že říká, že rasovou propagandu do svého filmu vložil tak, aby na ni neupozorňovala. To znamená, že ji vložil jako podprahovou propagandu.

Ještě jedna věc: článek v Los Angeles Times naznačuje, že tento film a jiné podobné filmy napodobují společnost, a ne naopak. Ale to není pravda. Tyto židovské filmy jsou propaganda, záměrně vytvořená k tomu, aby posunula společnost směrem, kterým ji chtějí Židé vést.

Bílé děti nezačaly nosit volné kraťasy a kšiltovky otočené dozadu, poslouchat rap a mluvit slangem jen proto, že to dělali mladí černoši. Byly to židovské filmy, židovská televize a židovská reklama, které je tlačily tímto směrem a přesvědčily je, že je cool napodobovat černochy. Článek v Times odkazuje na to, že filmová studia dohánějí dnešní generaci MTV.

Ale jak vlastně vznikla generace MTV? Tento název je výstižný právě proto, že právě MTV má největší vliv na bílé teenagery, odtrhává je od jejich kořenů a dělá z nich kořenové kosmopolity. MTV je hlavním propagátorem hip-hopového životního stylu mezi mladými bílými. A asi nemusím připomínat, že MTV vlastní právě Žid Sumner Redstone, původním jménem Murray Rothstein.

Redstoneova MTV a jeho studio Paramount Pictures jsou možná o něco napřed před ostatními hollywoodskými studii, ale všechny se snaží ze všech sil tlačit stejným směrem. To je zásadní bod, totiž že židovská média tlačí naši společnost, a ne naopak. A Židé to pochopitelně nechtějí přiznat.

V sobotním vydání Los Angeles Times byl v této souvislosti rozhovor s dalším židovským filmovým producentem, z něhož cituji. Mark Abraham, jeden z producentů filmu Bring It On, poznamenal, že v dnešní kultuře je mnohem více mezirasových aspektů než v minulosti. Každý film, který to odráží, a to neznamená, že všechny budou hity jako Rychle a zběsile, bude divákům připadat pravdivý. Konec citátu. 

Jak jsem naznačil, jedná se o záměrné zavádění. A v článku Timesu je ještě více zavádějících informací.

Rozhovor je také s černošským režisérem filmu Sumnera Redstonea o míšení ras, Save the Last Dance, a cituji: „Filmový průmysl rozhodně dohání to, co se děje ve společnosti, řekl Thomas Carter, režisér filmu Save the Last Dance. Mládežnická kultura se mění už dlouhou dobu. Místa jako MTV jsou na špici a jsou do této změny zcela zapojena.

Ve filmové produkci zaostáváme. Konec citátu. Ale samozřejmě Redstoneova MTV, která je, jak poznamenává Carter, do této změny zcela zapojena, se také zabývá filmovou produkcí.

Každopádně je opravdu umělé rozlišovat mezi židovskou televizí a židovským filmem. Redstone není jediným židovským mediálním magnátem, který je hluboce zapojen do obou médií. Jeden z Rothmanových podřízených, Žid Mark Schmugar, to říká trochu jasněji.

A opět cituji z článku v Los Angeles Times z minulé soboty. Myslím, že v dnešní Americe se rozpadají segregované skupiny. A myslím si, že dnešní filmové publikum je komplexní směsicí, řekl Mark Schmugar, viceprezident Universal Pictures, která uvedla film Rychle a zběsile.

Schmugar však varoval, že pokud filmový průmysl začne vyrábět multietnické filmy vypočítavým a cynickým způsobem, diváci to vycítí a přestanou chodit do kina. Konec citátu. Jinými slovy, propaganda musí být subtilní.

Ať je podprahová, aby gojové nepoznali, že jde o propagandu. Přečtu ještě jednu část článku z Los Angeles Times. Cituji: Stejně jako film Rychle a zběsile ukazuje mladé lidi všech ras, kteří se shromažďují ve velkých skupinách, nehledí na rasové rozdíly a nezabývají se sexem, i dnešní mladé filmové publikum je podle Garyho Scotta Thompsona, jednoho z autorů scénáře, takové.

Dříve chodili na rande chlapec a dívka, řekl. Nyní se scházejí skupiny přátel, chlapci a dívky různých ras, a všichni spolu chodí na rande. Je to jako rande, ale oni to za rande nepovažují.

Někteří se možná líbají, jiní ne. Nikdo z nich tomu nepřikládá žádný význam. O sexu mluví mnohem otevřeněji.

Prolomili kulturní bariéry. Rob Friedman, místopředseda Paramount Pictures Motion Picture Group, řekl, že studio si začalo všímat barevné slepoty mladého publika v roce 1999 při uvedení dramatu Varsity Blues o americkém fotbalu na střední škole. Friedman řekl, že jde opravdu o jejich vrstevníky, bez ohledu na rasu a do jisté míry i na pohlaví.

V případě filmu Save the Last Dance bylo stále více zřejmé, že mladým lidem nezáleží na tom, zda je vztah mezirasový. Hudba je skvělá, příběh je skvělý. Konec citátu.

Jak jsem již zmínil, Paramount Pictures patří Sumneru Redstonovi a asi nemusím říkat, že jeho zaměstnanec Rob Friedman je Žid, stejně jako téměř všichni ostatní vedoucí pracovníci Paramount Pictures. Tento nový trend, kdy bílí teenageři chodí na rande ve skupinách, jak to popsal scenárista, s černochy, Asiaty a míšenci a mají velmi neformální a mezirasový sex, nevznikl spontánně, jak by nás chtěli přesvědčit mediální magnáti a jejich zaměstnanci. Byl záměrně propagován Hollywoodem, televizí a Madison Avenue.

MTV Sumnera Redstonea je v tomto ohledu možná trochu odvážnější než ostatní židovská média, ale všechna spolupracují již desítky let na stejném cíli, a tím cílem je zničení našeho národa. Říkají: „My jen ve svých filmech, televizních pořadech a reklamách v časopisech odrážíme to, čím se vaše společnost sama stala.“ Ale to je vědomá, promyšlená lež.

Oni přesně vědí, co udělali a co dělají, a když čtete jejich komentáře v Los Angeles Times, můžete snadno vycítit, jak se tím chlubí. Řekl jsem to už tisíckrát různými slovy, ale když jsme Židům dovolili vstoupit do naší společnosti a převzít naše masmédia, naše noviny, rozhlasové vysílání, filmový a reklamní průmysl a poté i televizní vysílání, dali jsme jim do rukou zbraně, kterými nás od počátku chtěli zničit a nyní nás ničí. Jejich program, jehož cílem je nás zkorumpovat a zničit, nezačal druhou světovou válkou a takzvaným holocaustem.

Je to důsledek jejich povahy. Holokaust nebyl příčinou jejich destruktivního chování, ale spíše jeho důsledkem. Pokud si myslíte, že halucinuji, když to říkám, podívejte se sami, co Židé jako Edgar Boffman a Sumner Redstone produkují pro zábavu našich dětí, a zkuste to vysvětlit nějak jinak.

Vím, že většina našich vlastních lidí, kteří jsou jako lemmingové, nyní tančí podle židovské písničky spolu s politiky. Je to škoda, ale v žádném případě nás to neomlouvá z naší minulosti. Mnozí z těch, kteří byli oslepeni Židy a stali se jejich spolupracovníky, se nevyhnutelně stanou vedlejšími oběťmi v boji a chaosu, který nás čeká.

Musíme však udělat vše, co je nutné, abychom osvobodili náš lid od kouzla, které na něj uvalili Židé. Tomuto úkolu jsem zasvětil svůj život a vyzývám každého z vás, abyste učinili totéž.

Děkuji, že jste dnes opět byli se mnou.